Mozoly na rafičkách
Mozoly na rafičkách
Socha co ke zkáze odsouzená
V parku zašlém a zastrčeném stojí
Vždy, když okolo ní jdu
Vidím jak zas kousek
Kamene z ní ubyl
Čas neúprosně na ní pracuje
Pozvolna jí uždibuje
Rukou i nohou část jí chybí
Odešly do vzpomínek,
Kdy socha nová a celá ještě byla
Svým rozkladem však
Ještě více se do mysli zarývá
A čas z té neúnavné
A nikdy nekončící práce
Již mozoly na rafičkách má
V parku zašlém a zastrčeném stojí
Vždy, když okolo ní jdu
Vidím jak zas kousek
Kamene z ní ubyl
Čas neúprosně na ní pracuje
Pozvolna jí uždibuje
Rukou i nohou část jí chybí
Odešly do vzpomínek,
Kdy socha nová a celá ještě byla
Svým rozkladem však
Ještě více se do mysli zarývá
A čas z té neúnavné
A nikdy nekončící práce
Již mozoly na rafičkách má
Komentáře (12)
Komentujících (8)
Doporučit
TiskKomentáře
Moc krásné! Ty mozoly na rafičkách... krásný nápad, na to bych nepřišel. Klaním se!
09.11.2005 11:21:00 | filosoff
Občas z ní upadne kousíček,
občas jí ubyde na kráse...
ale v nitru je stejná dál,
pořád ještě usmívá se...
09.11.2005 10:46:00 | Cecilka
hezké, trošku jsem si to vzal jinak než to asi mělo vyznít,proto se mi líbí ještě víc
09.11.2005 10:07:00 | sköld