Někdy je lepší neusínat

Každý máme svoje rána
a já ještě stále ležím sama
a cítím v duši stýskání
a konvice pískání
mě tahá do kuchyně
na začátek dalšího dne.

Sotva se otočím k oknu
sotva před obchodem zmoknu,
už je poledne
a jako posledně,
jako včera i předtím,
přemýšlím a sním.

Sním o návratu v čase,
dát sbohem zoufalé kráse
osamocených večerů a nocí,
když den bez smyslu zas končí.
A zítra ráno mě zase vzbudí zima.
Někdy si říkám, že je lepší neusínat.