Z blízkosti velkých básníků
Z blízkosti velkých básníků
ne, nejdu ještě spát, nejdu ani zdaleka
já spím už řadu let, a nic jiného mě nečeká
nežli věčný spánek od života přes smrt do nekonečna
nežli pád, jenž obejde se bez mávání rukou, křiku, tance, zpěvu,
nežli moje současná a nudná existence
která už si neumí ani vymýšlet - dřív uměla jen to,
která se rozpadá a padá a pomíjí a přežvykuje a tyje a mizí,
a jednoho dne zhasne lampu, již teď nefuknční a zbytečnou a plachou
a jednoho dne se odloučí od jasných zdrojů poetična
aby nalezla zem, kam patří - a ta zem je blízko na dotek dlaní,
je už tady - zrcadlo slz a - třeba - přání.
já spím už řadu let, a nic jiného mě nečeká
nežli věčný spánek od života přes smrt do nekonečna
nežli pád, jenž obejde se bez mávání rukou, křiku, tance, zpěvu,
nežli moje současná a nudná existence
která už si neumí ani vymýšlet - dřív uměla jen to,
která se rozpadá a padá a pomíjí a přežvykuje a tyje a mizí,
a jednoho dne zhasne lampu, již teď nefuknční a zbytečnou a plachou
a jednoho dne se odloučí od jasných zdrojů poetična
aby nalezla zem, kam patří - a ta zem je blízko na dotek dlaní,
je už tady - zrcadlo slz a - třeba - přání.
Komentáře (1)
Komentujících (1)
Doporučit
TiskKomentáře
proč ti nikdo neťuknul, že tahle je skvělá? ten pocit je v ní jak bublina saponátu na dlani: vydrž, ještě vydrž, ještě vydrž... a ona jednou praskne, všechny barvy s ní, jedno kolik jich bylo, malá prasklá bublina vedle velkých prasklých bublin... napsals to líp, hodně se mi to líbí
19.09.2009 19:42:00 | drsnosrstej kokršpaněl