Marná básně snaha

viděl jsem milion světů zářících ve vakuu nad mou kytarou
padal jsem dozadu cítě závrať
nebavilo mě psáti povídek ni poezií
věnoval jsem se milým letním povinnostem a nesepsal je
promýšlel jsem povídku o těhotné kurtyzáně
ztratil jsem obraz který jsem držel v paměti několik vteřin
myslel jsem si že psaním se už nikdy neproslavím
doufal jsem že zapomenu jak se píší písmena
snil jsem o polibku a vždy mi někdo říkal o tom že lidé nejsou pro polibky

žádal jsem vodu v poušti
přiběhl kalífa a snědl velblouda a zvracel
cítil jsem depresi na měsíci
moje nohy se bořily do měsíčního prachu
zkoumal jsem pohlavní ústrojí vzdálené sestřenice
byl jsem u babičky na prázdninách
cestoval jsem po Evropě stopem
lehal jsem u rybníka a pozoroval kopřivy a ptáky
ztratil jsem veškerou naději
a zase jsem ji v budoucnu získal
ztratil jsem něco víc než naději
a to jsem už nenašel