Pozorování

když se dívám přímo před sebe,
připadám si
divně

připadám si jako někdo,
kdo sedí
u paty
billboardu reklamy na Mattoni tvaru orla
a dívá se před sebe
na auta
jedoucí po dálnici
zprava doleva neboli z Prahy do Plzně
a z leva do prava neboli z Plzně do Prahy

za nimi se zvedá
kopec
nejdřív
pokrytý něčím zeleným -
snad trávou, snad keři, snad -
nějakými rostlinami --
a nahoře
pokryt
vyššími stromy
tmavšími
stín vrhajícími
se spičkami
strakatými
je to strašlivé moře
strašlivé skály
a přitom je to pořád jenom les a špičky stromů
nevím jak to popsat

blíž mě - asi tak pět metrů ode mě -
je několik rostlin
mají snad nějaké růžové květy, nebo co
ale proč
si všímat právě těch růžových květů,
copak stačí k jejich popsání říct,
že mají růžové květy?
mnohem zajímavější
matematicky geometricky malířsky výtvarně
jsou jiné části té rostliny, ne ty květy
snad stonek
ochlupený
hýbající se
ve větru, který není vidět
vítr je totiž vidět
pouze
pomocí stop jeho přítomnosti
například vlnící se trávy
nebo - ah - opustíme-li zrak
můžeme dokázat existenci větru například
dejme tomu hmatem, neboť cítíme oblečení,
hýbající se na nás BEZ PŘÍČINY