Svědomí

Hlad, skepse, beznaděj
světlo, tma, rána
kapka další a další
studí, s potem se mísí

Červená barva, rozlétá se do stran
v kaluži temné, kterou rozjasní
už to vidí i ta postava
co shrbeně dýku v ruce drží

Nůž, který prorazil srdce nevinného, slabá to zbraň
svědomí lidské živého teď ničí dál
prsty povolí, ted k zemi letí
ta věc, co v krvi domov vidí

Chlad, nese se temnotou
ted raď, co si počinout

Světlo, tma, rána
zvoní telefon
kdo sakra ve dvě v noci?
ach, již se oblékám

Bezvládné tělo, kolem světla
hlouček lidí, co k nerozeznání jsou
neštěstí, smůla ryjou se do země
trvat dlouho bude, než smísí se s krajinou

Myšlenky dvě, od sebe se liší
jedna dobrá pro něj, druhá spravedlivější
na druhý den, našli tělo druhé,
pod skálou,
skončily dny kruté

Vybral si...