Živý mrtvý

Jen málo slov, však huba plná keců,
ty´s nevyrost´ - jen shlížíš z kopců, z lesů.
Za nocí padá noc a po dni přijde den,
Kdo ví, ten nemluví, je moudrostí unaven.

Bytelné základy stavíš z hvězdných zámků,
Z ozdob a doplňků dobýváš se k jádru.
Tasíš meč, bojuješ, vyvoláváš válku,
však nepřítele nenajdeš, nikdo ti nevrátí pálku.

Jsi malé dítě, co hračku mu někdo vzal,
Kdo jsi? A kam jsi šel? Nikdo se nezeptal.
Luxus nazýváš všedností a všednost bídou zas,
že život má víc možností? Ten tvůj jak svíčka zhas´.

Že život měl víc možností, nevěděls´ do poslední chvíle,
Teď z kostek stavíš skládačku, na co ti je tvá píle?
Středem vesmíru vnímáš pouze sebe,
už hlína přikryla tě a všechno kolem zebe.

O mrtvých dobré jen, však co s žijící mrtvolou?
Budit tě kladivem, či přátelskou dohodou?
Pomoct a věřit ti, když jsi jen malé dítě,
navázat provázek na tvé neposedné nitě?