Villonova ironie

Oko barvy myší kůže,
pod ním slza trpkých vin
jejíž sestře nepomůže
jméno jiných slastí růže,
jméno za nímž našels klín.

Kosti v kříže propleteny,
ach mravnost, baba kulhavá,
ti za pakatel boží ceny
ráj vlahý v trojhran obezděný
pod rouškou noci prodává.

Vyprávíš pyšně v rozjaření,
ach lásko, jáká pohroma!
těm myším očím do umdlení

jak šepot hříchu neoněmí.
Ony si však již v patrona
vybraly lotra Villona.