Za vlahého letního večera,
brečela jsem, brečela,
a ty jsi tu stála,
kolem jen voda zurčela
a já se bála... Bála...
A jak jsi ke mně přišla blíž,
bála jsem se, že uslyšíš,
jak moc mi srdce bilo,
pak pocit měla jsem, že víš,
ten déšť to zesílilo...
Stála jsi blízko mému srdci,
věděla jsem, že žít nechci,
a zároveň jsem chtěla,
vycítila jsi ty věci,
v náručí jsi mě sevřela...
A my jsme tam tak stály,
proudy vody dál padaly,
ale mě už bylo lépe,
jako by povolily skály,
moje srdce z části tepe...
...už i pro Tebe, V.H. ...
moc pěkně zní...
30.08.2009 23:10:00 | okousaná od světlušek