Zpitá přání

Ztrápené kyselé ebenové tělo v požíráčův chrám
padá z koruny ovocného stromu ze sadů pannen
a to byla pitka večerních oslav jež ho postrčila
do trnů hněvu a rozšířené zorničky ze strachu

Ty jediná baletko v šatech z perel ze své bolesti
ty jediná držíš ve své moci ochablé paže a srdce zpité
a pláče ti nad tvou orosenou postýlkou a miluje tě
a ty stejně zametená jako on a poplašené z budoucna
a vyděšené z nových poupátek lásky které se třesou na květ

Bizarně a rytmicky opíjím se v nočním světě s perletí
ke tvým vlaskům přivoněl bych na mýtině a byl bych střízlý
a tak bych se zpil z každého nerostu z káždého ostrého stébla
a ze tvých bouřlivých kadeří z tvého kalíšku ozvěny rozkoše
To já přemýšlím a pouštím slovíčka k lůkám do tvého klína
na planinu kde jako víla odhaluješ mi svá nadra
a opilecká závrat zchvátí mne k ránu až pochopím že tě nemohu mít
a k zemi na tvrdá záda pravdy pád a bol střízlivý jako jedovatý had

A každá vzpomínka na tvůj zpěv víří vzduchem jako ostrý meč
palí a do těla rány ze štastných chvil vzpomínek hloubí
a jsou pomatená i všechna slova jež sypou se jako zrní
jako nový chléb který nikdo nebude jíst ani ty ne nevěsto mých snů
a vzpomínky
v kolena hvězdných světů a v pohlaví naší Země
krouží a malují minulost s imprsesí a abstrakcí
a já tě miluji a v zpomínám a jsem opilý ...........