Mírně melancholická

Je všední dopoledne
v zámku klíč tiše drhne
vytahané triko světla
olizuje
umaštěným oknem
udupané schody do bytu.

A dělá se mu špatně.


Za rohem je kuchyně
otevřeš kredenc
máš
chuť na trochu prachu v oleji
se smažákem
je to patent
továrny na gumové projektily.

Jak jinak.


V příloze dnešních novin
slizce smočíš prst
nad obrázky nadýchaných zlatých retrívrů
škrtneš dvě křížovky
zapneš a vypneš televizi
kde muž a žena hrají všechno to
co tě kvůli nim nutí
vstávat tak velmi brzy ráno
a představovat si
že svět je úplně jiné místo
než tahle argentinská telenovela.

A taky to
kam chodíš nakupovat.


Hrneček s jahůdkou
mezitím
nedělá vůbec žádné prudké pohyby
není to hračka
a na generálním štábu
si v rámci plánování rozpočtu
konečně položili zásadní otázku:
Může Pérák opravdu vyhrát jakoukoli podstatnou válku?

Je to složité.


A pak ostře vidíš
jak po šedobílých zdech domu
vycpávky navlhlých pavučin
pečují
druhým nátěrům o lupénku
a taky
vysušení pavouci
v deváté dimenzi
dávají si nohu přes nohu
hlavu na ramena křížalkám mušek
miláčci krásní.

Chtělo by se šeptat
prstem laskat jim ouška.
Snažíš se marně -

Káraví mravenci
upocení politici
bezcenné rádio
slunce ochutnané komínem
letní plovárno
růžová pilulko
a třeba i pro výfuk plného autobusu
zpíváš si málem

ale

dírko v ponožce
snítko v průvanu
průvodci tvých vyschlých polední -

Ten
kdo na dlani tě dnes osloví
může být jen
jediný
šmatlavě uslzený zpěvák
snící
duté
kovové sny na svou durovou foukací harmoniku.