Princeznám

Popelce s cibulí,
co mluví kapří mluvou,
nakonec sny zas zbudou
a potom se nabulí.

Sněhurko, zas běžíš lesem,
kde dlouhé jsou stíny,
jsou to tvé vlastní viny,
pořád v pohádce nejsem?

Růženko, spánek je zapomění?
i když vzpomínky odkvétají
vztek se jentak neutají.
Kvůli mě ten svět změníš?