Drahý pane...

Drahý pane! Neznám Vás,
ač na Vás myslím bez ustání.
Mou ruku drtí krutý čas,
jež zřekl se mne znenadání.
Ach drahý pane! Spílám Vám.
Vím že jste živ, čerň jinde udařila.
Propadám dáblů nástrahám,
v bytí mne poutá pekel síla.
Pane můj! proč jen, řekněte,
někdo mi v spánku uťal hlavu.
Mák vlčí pro ni nekvete,
nikdo jí neprovolal slávu.
Ne nebyl, nebyl to jen sen.
Já viděla Vás v křeči žalu.
Na mne jste líčil úskokem
a ruži vklínul do nesváru.
Ach pane! Třeba mi pod stůl hoďte kost
anebo zmizte ze tmy světa.
Nechci k Vám cítit náklonost,
z knih klasiků něchť zbyde veta.
A ze mne vata, pára na oblaku,
když pohřbívám tě za soumraku.