Pouť

Pouť
Po šíji hebce kráčí dva prsty,
ve vlasech něžně povýskají.
Na cestě své zabloudí k brance rtů,
nakrátko je smyslně polaskají
a sunou se dál přes průsvitný závoj dechu.
Na přivřených víčkách setřou pel,
přes oblinu brady se vrátí
a zase se ztrácí ve vlasech...
Na ramena padnou,jak jiskřivé kapky deště,
zvolna se spouští po zádech,
putují letmo po páteři,
dolů,až chloupky se vzrušením ježí.
Po obloučcích smyslných boků
přejedou a už pod koleny mizí,
aby se záhy u kotníků objevily.
Ty prsty mi po těle nádherně bloudí,
ty prsty,co nedávno ještě cizí byly...

Dnes můžu je svírat v dlani
a nechat se jimi něžně (s)vést