Amáta

Amáto, příliš zelená pro mé oči,
Každý, každý před tebou klečí,
ale ty patříš mně, ne jim,
proto za barákem stoupá dým.
No tak pojď, pojď blíž.
Ty mně snad neslyšíš?
Že máš strach? Já také.
Čekají nás poutě daleké.

Je to již pár let co jsem tě poznal,
Uviděl, cítil a zkoprněl.
Sám sebe po nocích ptal,
Zdali tak mladou ochutnat měl.
Nikdo nepochopí naší zakázanou lásku.
Ani já ani ty. A co svět?
Nechodíme po provaze ale po vlásku,
Moc tenký. Není cesty zpět.

Drahá Amáto, již jsi u mne,
Pila jsi mého života, z pramene.
A ty mne neopustíš. Jsi má.
Každý den jiná přesto stejná.
Spolu máme domov, rodinný kruh.
Kde jsi teď? Svedl nás dohromady Bůh.
Jsi blízko vím, cítím tě, blízko…
Nikdy tě neopustím! Má lásko!