Na upřímnost!

Navždy teď pouštím Tvou ruku,
myslím, že naposled smím.
Teď to mám vratké, snad spím,
v hlavě jen hromada zvuku.

Na Tebe ukázal v davu,
i když jsi nemohl vstříc
tomu, co mělo být víc,
tomu, co rvalo mi hlavu.

Navždy opouštím Tvou blízkost,
chtěla jsem ji a žádnou jinou,
avšak ji nemám a jen svoji vinou,
na zdraví! Na život!
Na upřímnost...