BÁSNÍŘKA A TEN, CO SCHYTÁVÁ JEJÍ BÁSNĚ

Mí milí žáci,
/Copak nám poví?/
dá vám to práci,
/ach, úkoly nový…/
učit se texty z učebnic.
A k tomu ještě,
/Jen na to zírej./
máte znát verše,
/Pepo, nezívej!/
to je fakt práce na měsíc.

Teď se to šrotit
/Ona je cvok./
a pak se potit,
/Ne měsíc, spíš rok./
jak tohle všechno dopadne.

K čemu jsou básně,
/To bych chtěl vědět!/
když venku je krásně.
/Proč nad tím sedět?/
Zrovna vás asi napadne.
A tak si pište,
/Co ještě neřekla?/
až mě zas příště,
/Táhni už do pekla!/
skládání básní zachytí.

Kdekterý z vás
/Ještě snad slovo?/
bude si přát,
/Kušuj, potvoro./
nechť zapadnu už pod kvítí.

Už na vás jasně zřím,
/To je asi pohled/
Že už k vám nepatřím
/To chce jen rozhled/
Tiše se ztratím.
Kdo si chce potom,
/Ať, prosím, mlčí!/
promluvit o tom,
/Mám choutky vlčí./
V hospodě platím :-)

/Se rád s ní ztratím…/