Dost na to, abych pochopil

To ty, anděli,
tak spokojeně,
co kočka u kamen
zavíráš oči.
Přičemž nevíš,
že probouzet se,
je neuvěřitelně těžké.
Však na to přijdeš.
Co je to?
Zapomínáš?

Ticho, zima. Ruce mi bodají trny a já si jen matně uvědomuji, že to démoni mě volají na druhou stranu. S vyprahlým hrdlem, toužícím po slzách, bezděčně přijímáte... Já ne! Tápajíc ve tmě zavřených očí, nechávám rvát křídla ze zad. A nezavírám oči, když už musím plakat. Je to beztak jen iluze. Iluze stejná jako víra, že to ukončí.