Samota

V krajině snové po své stezce si kráčím,
s mrtvým plamenem v duši, co hoří stále,
při noci s měsícem smutek si vláčím,
měla bych procitnout a jít dále?

Však co mně čeká, tam, tam na obzoru?
Budoucnost hravá a jasná,
bez závisti, smutku, pýchy a vzdoru,
jak slunce ranní něžná a krásná...

Samota je mi stínem,
přítelem,získaným bez boje,
věrně kroky mé stráží,
s cigaretou a rudým vínem,
ženu se nahoru strání,
za nález trocha lásky doufaje.

Hledám a ničeho nenácházím,
pouze trávu a suchý mech
setmělá jezera, stoupající dým,
stovky cest, co dávno nikam nevedou,
trpkost, pelyněk a pech,
které snad nočním vlakem odjedou....