ZASE STŘEDA

STŘEDA

Tak tu sedím,přemýšlím,
středu z dálky vyhlížím.
Pořád nikde nic,je klid,
Už slyším půlnoční zvony bít.

Již se snáší nad krajinou,
se svojí černou perelínou,
Natahuje ke mě ruku,
přicházi tiše bez jakéhokoli hluku.

Já už bych si ráda lehla,
středa si však ke mě sedla.
Venku je prý zima velká,
nepříjemné to zas fouká.

Tak tady posaď se jen,
teplého čaje si vem.
Chovej se tu jako doma,
zítra už budeš za horama.