Vokativ
Vokativ
fantazie je k ničemu,
realita je dost nádherná
Ó ty dámo!
Svatá panno!
miluji tě jak chlapec dívku,
puellae a poetis cantantur
ale ty se chováš jako malá
nenávidíš mě
a dál se necháš vídat na chodbě
na obědě a všude tam kde jsi
II.
co z toho máš?
co z toho máš?
co z toho máš?
to by někdo mohl říct
v budoucnu až dojde na má slova
až zasedne shromáždění mozků
v tiché vteřině veselého ticha
och, nic, jen malé pohnutí
och nic, jen malé pohnutí
mám z toho malé setrvání
ach Konstance, jsme tak konstantní
jako hvězdy znásilněné před časy
jako sestry, jež se nikdy nepotkaly
Konstance, kde jsme se tu vzali
ach ne, nevrať se, ty fialový pocite
slzy pro tebe jsou vylité
Komentáře (8)
Komentujících (4)
Doporučit
Tisk
jinými slovy chceš jistě říct, že jsem děsivé prase, nebo alespoň k něčemu takovému směřuji, že jsem zratil punc nevinnosti a čistoty.
Nu, souhlasím s tebou, "autentičnost" je pro mě klíčové heslo.
Na druhou stranu umění není k tomu, aby život zachycovalo, ačkoliv dobré umění umí navodit iluzi, že život a jeho úseky zachycuje. Ale jako takové je umění k tomu, aby měnilo člověka a dovolovalo líným jedincům najít místo ve společností (uměleckou) tyranií druhých, obyčejných a poctivých. Umělec si může dovolit, co jiný člověk nikoliv - a nejen může, ale dokonce musí. Je to svázané.
24.10.2009 20:01:00 | ludmil
omlouvám se. proto tak často mlčím, protože když chci něco vyjádřit, neobejde se to bez příměrů. chtěla jsem to nějak změnit, ale tím jsem jen zjistila, že v těch příměrech už přemýšlím, čímž je to těžší. inu tedy chtěla jsem říct, že jako ozón je nový, ne zas zak dávno vylíhnutý ludmil, je originální a jeho poesie se značně vzdálila původním pozicím. naproti tomu ludmil starý jako by byl "čistý", nakonec to ale vidím tak, že je nyní otevřenější a pravdivější, a když jsem za probdělé noci uplynulé přemýšlela, jaký je asi cíl umělcův, došla jsem k názoru, že aby stvořil dílo, musí být maximálně pravdivý a svobodný, neboť ať se vyjadřuje k čemukoli, vždy portrétuje sám sebe, své nitro, a je znát, tvrdí-li lži. ludmil je jako poupě, které vykvetlo. ó promiň, zase jsem ztratila nit a už nevím, co jsem chtěla říct...
24.10.2009 18:13:00 | Já Esther Ruth
Nevím stejně jak Ty, Génie, co říci chtěla A Mélie. Já však přišla jsem, bych chválu pěla jen! Ó génie, kde je moje múza? Ó génie, nepíšu již více, jaká hrůza. Však, že píšeš Ty, to hlavní jest. Já budu Tvůj věrozvěst! P.S. Až neurobeat zjeví se, pozdravuj ho velice! Skrattka.
21.10.2009 20:35:00 | monterka
tak. kyslík je O2 a ozon je O3.
takže chceš říct, že ač nejsem ozón - tedy nejsem ve transcendetální strafosféře, skoro ve vesmíru - což jsem býval dřív, - tak přesto nejsem...
ne, nevím, co chceš říct.
20.10.2009 23:00:00 | ludmil
cítím se prapodivně impotentní v rovině vyjadřovací. jako by se objevil takový ludmil, jiný než onen ozónní ludmil, avšak ten neztěžklý svým třetím atomem, který mu dává na výjimečnosti stejně jako na jedovatosti.
20.10.2009 20:50:00 | Já Esther Ruth