Vznešená dívka

Znám mnoho dívek vznešených
co stranou někde živoří
jim spousta bláznů nešťastných
svou láskou činí příkoří.

Já jednu z nich jsem miloval
však sklidil jsem jen odmítnutí
když ve své srdce jsem ji zval
pak kruté bylo procitnutí.

Dívenka sladká jako panenky
jež mnohým na odiv se staví
zbývají jenom černé myšlenky
když není svátek co se slaví.

V srdci led měla ve tváři však zář
jak by se její duše něhou chvěla
zjevení tomu slušela by svatozář
a výraz světice byl dokonalý zcela.

Já jenom prosil nejvyšší tu Moc
ať její srdce ledu zbaví
však všude kolem temná byla noc
jen obzor krvavý a žhavý.

Byl obzor rudý z krve ran
jež duše smutná utrpěla
a bolest nesl vítr do všech stran
až byl svět plný utrpení zcela.

Jenom tu dívku milovat jsem chtěl
však pouze výsměch sklidil jsem
když bolest snést jsem neuměl
zas láska zůstala jen snem.

Já v srdci bolest ona led
smích její jako by mi hrana zvonil
snad blázen šel by za ní znovu hned
snad blázen pro ni slzy ronil.