Umolousaná

Nám vánek vítá
potichou krajinu,
sám napočítá
listí při činu.

Když prchá a pádí a hledá a sní,
když netuší a zívá a brečí,
zítra zase se uvidí,
kde jsou člověčí pravdy
a kde zítřek spřádá
prsty do úhledných lidských
sevření...

Sám hlupák tulí
se k bílým milníkům,
vánek levanduli
odejmul zimníkům.

Když člověk a blázen v jednom těle
hledali někoho kdo pochopí,
zítra zase uvidí,
kde je lidské prázdno
a kde zítřek spřádá
pasti
na přátele...