Tim

Vzpomínky.
Tak mlhavé a bláhové.
Jak přišly a zase odešly,
s časem,
jak stromy lásky májové.

Sbírám tvé pohledy
a iniciály T,
co jsou do kůry stromů vyryté.
A že budou tam navždy,
před zraky vědoucích ukryté.

Že jsme oba dva blázni?
A i když sama, s tebou jsem byla vždycky.
Obklopená zátiším útěchy,
starosti odpluly
Při pohledu na tvůj úsměv,
když svazoval sis dredy.

Tvůj úsměv nádherný,
a oči zelené,
jak krása nesmírná.
Jak diamanty zbroušené.
A vítr ve vlasech tvých.
Náhoda náhodou,
štěstí poslouchat tvůj smích.

Zbývalo jen milovat,
ale u nás to bylo víc.
Tělo bez kousku vlastního srdce.
Bez duše.
Ve falešných ovacích.

Ty a já,
a všichni kolem nás.
Dívají se a nechápou,
snad mají mě za blázna,
tak mluví v pomlkách.
Nezaslouží si vědět, jak hluboké to bylo.
Ani netuší,
že nám se to podařilo.
Do věčných pout naše ruce navždy svázat.
Snad chtěli by, ale neví
že náš příběh nemohou nikdy smazat.

Příběh náš navždy založit.
Tak pro nás teď řekni, své poslední navždy.
Můj a tvůj a náš okamžik.
Však jen my dva to všechno víme.
Navždy, jen navždy... Time.

Nemusels nikdy být
okolní společností škroben,
a tak jsi mi byl a nadále také
jsi mi tím,
co měl i Kurt Cobain.

S příběhem rostoucím,
měnil jsi podobu.
A po letech změněných jmen
a skrývané existence,
stále nemáš se k odchodu.

Stačí jen říct,
že takového přítele si ani nelze přát.
On přijde sám,
v okamžik, kdy je potřeba.
Tak jako zvláštní pocit samoty,
co sama se jeví bezbřehá.

...

...Tak Ty jsi já
a já jsem Ty...