Skalní rozjímání

Rozeklaná ústa skály
volají po polibku.
I stíny noci se jí bály.
Když v očích slunce ohně plály,
rty pod kameny skomíraly.

Rozechvělá ruka hladí
příliš křehké zábradlí.
Dotek již v stud neuvádí
oharek zčernalého mládí.
A propast ve skok chodce svádí.

Ach padnout a na kameni svíčku
zapálit v památku.
Vysmát se přezíravým zítřkům,
v kamenech ustlat lože chříchům...
A víno, to pít po kalíšku.

Včera byly dušičky.
Pršelo a velké kapky
pletly mi vlasy, nesly zpátky
okamžik přerozkošně vratký.
Spát pod kameny u svíčky!