Dospělost

Dospělost

Je to už pár let, co úsměv tvůj pohladil jen
kdy bez tebe nechtěla jsem, prožívat už ani den.
Proč už teď nejsi světem mých snů?
Proč lásku odvály starostí všedních dnů.
*
Tvář ti teď bolest a starosti zdobí,
na tvoje koníčky nezbývá čas.
Zmizely tvoje sny a ideály,
místo nich práce se kypí až až.
*
Lásky a přátelství minulost skrývá,
dospělí řeknou, to už tak bývá.
Proč ale s tímhle smířit se mám?
Proč člověk zůstává na všechno sám?
*
Kde jsou ti lidi, co jsi je znal?
Odvál je čas, jen přátelství pár,
zůstává tvým památníkem minulosti,
v době, co nazývají dospělostí.
*
Známí se berou a mívají děti
a ty si připadáš jak v divném filmu,
protože nemáš touhy jak oni,
chtěla bys vzlétnout ku oblakům.
*
Nechat se hladit a hýčkat láskou,
na kterou už zase času je dost.
Smát se a bláznit a věřit,
že penězmi nekoupíš spokojenost.
*