blí.Š

Vystoupáme níž,
budou blíž
naše srdce obě
v té odtažité době.


V té zemi
za zrcadlem,
kde my
spolu sami padnem.


Pod tvými víčky,
z výšky, v plamenech svíčky,
na lepší zítřky,
slzy padají.
To jsou ty hříčky,
svědomí příčky,
co děti neznají.


Budeme dospělí,
dělat, co jsme nesměli.
Životními kotrmelci,
HA! DOSPĚLI!


Diem perdidi,
budem nevlídní.
K těm, co neznají.
My, co poznali.


Poznání smělé,
žijeme neuměle.
Pak teprve
do krve
budem klesat výš.
Pak si budem blíž.