Nebojím se smrti...
Nebojím se smrti...
Já nebojím se smrti,
ani hodiny, kdy vzejde...
Žádného z nás,
stejnak neobejde...
Já nebojím se
té malé osůbky ukryté v hávu...
Kvůli smrti,
já neztratím přece svou hlavu...
Prý smrt,
jen na druhou stranu je cestou...
Tím i já,
tak stávám se optimistou...
Prý krásný pocit,
a bílé světlo vás vítají...
A lidé co důvěrně znáte,
klid do duše šeptají...
Já nebojím se,
té postavy v černém hávu...
Postavila jsem,
i vodu už na kávu...
ani hodiny, kdy vzejde...
Žádného z nás,
stejnak neobejde...
Já nebojím se
té malé osůbky ukryté v hávu...
Kvůli smrti,
já neztratím přece svou hlavu...
Prý smrt,
jen na druhou stranu je cestou...
Tím i já,
tak stávám se optimistou...
Prý krásný pocit,
a bílé světlo vás vítají...
A lidé co důvěrně znáte,
klid do duše šeptají...
Já nebojím se,
té postavy v černém hávu...
Postavila jsem,
i vodu už na kávu...
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
Opravdu to nemá chybu ale Weylin má taky svou pravdu. Je to výstižné. Pěkně sepsané
25.11.2009 23:10:00 | Seanko
Kdyby jsi se smrti opravdu nebála tak by jsi to nikde nepsala protože by tě to vůbec nezajímalo..Ale ve skutečnosti se člověk smrti opravdu nebojí,protože jí nezná a nemůže se bát něčeho co nezná.Bojí se jen své představy smrti a taky že ztratí to co zná-vědomí sebe,rodinu,majetek apod..
11.11.2009 08:40:00 | Weylin