Procitnutí
Procitnutí
Rudý ret slunce
jitřenka právě vstala
v ústech svých stéblo trávy
a srdce
srdce jako skála
pevné si připadalo…
Však stačilo tak málo
tu v krku bylo
slzy jen na krajíčku
ba
jedna třpytila se v oroseném víčku
když hledal jsem tě
v pavučině bytí...
...proč ptáš se kde jsem byl…
Byl jsem...
natrhat ti kvítí...
jitřenka právě vstala
v ústech svých stéblo trávy
a srdce
srdce jako skála
pevné si připadalo…
Však stačilo tak málo
tu v krku bylo
slzy jen na krajíčku
ba
jedna třpytila se v oroseném víčku
když hledal jsem tě
v pavučině bytí...
...proč ptáš se kde jsem byl…
Byl jsem...
natrhat ti kvítí...
Komentáře (3)
Komentujících (3)
Doporučit
TiskKomentáře
srdce jako skála
pevné si připadalo…
Však stačilo tak málo
tu v krku bylo
slzy jen na krajíčku
Jo jo...tohle taky znam... :o(
12.11.2009 10:57:00 | Veru
Otvírám náruč svou
chceš li mi kytičku dát
dej mi prosím
Pampeliškovou
Tak nějak hodně teď
mám ty kvítky v duši
nebo si možná
myslím jen
že ty Pampe...Lišce
zkrátka sluší
:o)))
11.11.2009 22:52:00 | Nút