bez názvu

Trochu vidím černou.
Tramín nachově zůstává v čele mysli snad soudných dní.
Zkameněl. Draze drze touží,
do dobrých rukou daruje kus syrového masa.
Z krys pískot a řev rozřezávají ticho tmy
a svět svítí do ruda.
Zlá moc mne nutí psát a přemýšlet dál.

Zjevení sv. Jana snad přichází, za nehty mám krev,
na otáčecí židli sedí černý havran,
který hlásá
smrt.

Srdce dobilo,
doufám naposledy.

Podívám se dovnitř,
Tebe
a nezbude nic, jen
touha a
trs suché trávy místo duše zlomené.
Samota je na misce vah hlavní přísada.
Kolotoč světa je vlastně,
guláš drobných ústupků a
zlomyslností...
svaté krádeže,
kupují odpustky, nechtějí ji.
Nechtějí
Smrt.

Snadná kořist soudného lovu,
láká darmošlapy šlapající po naději denní doby černosti.

Trpná chvilka , tramp klouby hraje symfonii na
Ukulele.
Je konec.