Umírající upír člověka

Jen střepy zrcadla,
zústaly zapadlé,
hluboko v duši,
v nedotčené rúži,
co krev jsou její slzy
až do chvíle smrti...

Smrti co věčností
prochází v netečností...

Bez ustání touží
po vášni,teplé kúži...

A Slunci,které jen z povzdálí
se loučí...