Superkrychle života

Nepravoúhlá superkrychle v hlubinách vědomí,
kdysi schránka naprosto nevinných dětských tajemství,
těžce deformovaná balastem dospělých špatností,
a zanesená fraktály intimního soukromí.

Bazální instinkty v houští nekonečného počtu hran,
co nikde na rozích snad nemají logický průsečík,
té nadkubické architektury soukromé paranoie,
kde mozek stále musí řešit jak dále a kudy kam.

V emocíprosté schránce ostatků nádherných iluzí,
jen poloprázdná množina citů bývalé mohutnosti,
pod odvěsnami radosti, které nemají přepony,
jelikož odmocninami ideálů byly zničeny.

Myšlenky klopýtají skrze úhlopříčky všednosti,
a ztrácí se v melancholických koridorech marnosti,
žádný pocit naděje nevzbuzuje nostalgické příšeří,
pokusy o únik vedou do dalších prázdných zákoutí.

Konzerva nestravitelných zbytků marných nadějí,
je ten zoufale topologický mnohostěn úzkosti,
zapříčený uprostřed hlavy jako svěrák na duši,
blahoslavení duchem všichni ti, co o tom nevědí.