Cizinec

Víš,možná se v těch pár řádcích poznáš
a nebo taky ne,jen přečteš je a půjdeš dál.
A třeba Ti ani nebude stát za to se nad těmi písmenky pozastavit,
máš toho přeci tolik...
Nenutím Tě číst,nenutím Tě se zastavit,
chci jen jediný,abys byl...tak jako doposud.
Není to básnička,jen pár prostých vět,
tak jak mi myšlenky hlavou jdou.
Nechci a nebudu Ti tvrdit,že jsi můj svět,
to jen občas naše cesty v jednu splynou,
na malou chvíli...
Na krátko,snad že ani se nestačíš nadechnout
a už jdem zas každý sám.
Zůstaň tu,cizinče,chci nahlas vydechnout,
ale to bych Tě nesměla znát
a vědět,
jak hrozně se právě toho bojíš.
A já v Tobě nechci vzbuzovat strach,
když tady jen tak stojíš,
s pohledem ztraceným v nočních tmách...
co asi hledáš?
Jednou to povíš a do té doby?
Půjdeme každý sám...