Víš, ty víš...

Víš, ty víš, že já už nebudu,
víš, ty vjíš, že jáse podřežu,
co však nevíš,je proč a kdy?
Nevíš, kam se poděly mé sny!

Netušíš, proč dělám to co dělám,
nevíš, proč se tak často hněvám.
Nevíš - taky jak bys mohl,
nepatříš k těm co da zad mi nůž bodl.
Oni nechávaj se ovládnout zlem!!

Vím - já ti uližuju,
přehlížíš že tě ponižuju.
Proč to děláš, proč mě máš rád,
proč nutíš mě se světu smát?
Já se rozhodla,
vím, že tě tím raním,
už jsem se rozhodla,
kdy tě ztratím.

...to bolí,moc to bolí!..

Měla bych tě požádat,
abys mi odustil,
aby jsi mě naposledy políbil.
Beru si sebou lásku, co umíš dát,
protože se jí nechci jen tak rychle vzdát.

Omlouvat se nechci a taky nebudu,
já nechtěla nic víc než svobodu.
Vážila jsem si tě a měla jsem tě ráda,
teď je ale čas ukázat všem záda.
Budou na nich číst jak mi ublížili,
jak mě ponížili a jak mě nenáviděli.

Tebe ale žádám,
vyhýbej se zradám,
učila jsem tě je poznat - pamatuješ?
Řekla jsem: Zradu čekej, když ji kuješ!

Teď čteš tohle a jsi Tady,
Já už nejsu, neřvu strachy.
Žij dál, ží beze mě,
vyhlížej dál za mě na nebe.
Tam je otec hvěz
a někde tam budu já.
Vždyť víš, že do vesmíru
jsem chtěla a teď tam jsem.
Prosím, nezapomeň...

Už to tak nebolí...