Co jsme zač?

Co jsme zač?
Co vůbec můžeme být,
co jsme zač!
Co vůbec můžeme být?!

Až do konce všeho, dáváme naději,
falešnou jako úsměv co máme na rtech,
když za slzy schováváme tváře snadněji,
než najít odvahu do očí podívat se přes vztek.

Co jsme zač?

Skořápky bez výplně co stojí za slovo,
obal který je třeba pouze pořádně vyhodit,
se srdcem tak těžkým, těžším než olovo,
a s myslí, co myšlenek jak se pořádně uspokojit.

Co vůbec můžeme být?

Snad dvě oči co dívají se do tmy,
kdy v srdcích objímáme své lásky,
snad pár rukou co podpírají stromy,
pouze bříška prstů co hladí vrásky.

Možná lidé
jsme to co ono to je,
spíše lidé
než příroda co Ona to je.