klouzavě...
stojím mírně rozkročen
v nitru zaraženou sekyru
na rozvalinách kamenné zdi
bývalého kruhu
smíchané se spadanými jablky
mezi menhiry
a nízko nad obzorem
v šedé postavě šibenice
visí blednoucí slunce...
životní záseky ve tváři
vytváří hluboké kaňony
ale přesto jsem
po sté připraven
touhou zachytit se na skále
hladké jako sklo
a být ti nablízku
i s těmi dírami
co zanecháváš pohledy v mém srdci
jako průbojné nabojnice...
jsem čelní narážeč
do koncovek
posunovač dění
rostoucího stromu z měsíce
osamocený odvážlivec
vstupující
do tvé rozžhavené pece...
nikdy to nevzdám
protože
neváhám
roztavit se
v tvé řece...
Přečteno 382x
Tipy 52
Poslední tipující: Kapka, susana načeva, Nussichoco, Churry, Analisieren, Quigleika, Boudicca, Juraj Hrom, jita.1965, Zefi, ...
Komentáře (10)
Komentujících (10)