Bože dej...

Bože, dej ať mu chcípne ta koza!
Modlil jsem se zas a zas.
A Bůh ke mě sklonil hlavu a pozvedl svůj hlas.
"Nepřej si to milý synu ť neneseš těžkou vinu,
pohleď sobě na tu krásu, modré nebe, krásnou zem,
přej si synu třeba spásu, nebo lásku, pokoj všem."
Pochopil jsem jeho slova, poznal jsem co říct mi chtěl,
duše vzlétla do oblaků, hrozně jsem se zastyděl.
O všechno se budu starat, milovat, a všecko ctít,
od rána až do večera chtěl bych s tebou Bože být.
Stav blažený je ale krátký, zanech sobě marných snů,
duše moje vrať se zpátky, musíš tady se mnou být.
Večer jsem šel na zahradu, chtěl jsem Bohu díky vzdát.
Však tu vidím sousedovic kozu, na mé zahradě se pást!
Bože, dej ať mu chcípne ta koza, modlil jsem se zas a znova.