Roztržená duše básníka

Na tisícero malých kusů duše roztržená,
která pro velký svět už nic neznamená,
sleduje v zrcadle odraz smutné tváře,
vidí, jak si černé šaty zhrzeně páře.

Dříve by spolu tvořily jeden celek,
avšak jako milenec v roji ctitelek
nyní osamoceně stojí v koutě šedém,
straší okolí svým mrtvolným vzhledem.

Duše básníka v srdci skrývá velké sny,
které byly kýmsi hrubě ze stolu smeteny.
Zná viníka, který drásá její mysl a tělo,
leč nemůže říct, že mstít by se jí chtělo.

Přivře oči jen, na jazyku verše tesknivé,
v zorničkách blýskají se jiskry ohnivé.
Od zrcadla odvrátí tvář, duše se schová,
dál ji zůstane jen pustá realita snová.