Svět mimo realitu

Lehce našedlá zádumčivost rána
adventní neděle
snáší se do mých myšlenek
jako první sníh
a svou náladou zapadá do obrazů
jaké vidíme v tomhle ročním období
za okny.
Poletující vločky po dopadu umírají
s tichosti a grácií
chrabrých egyptských válečníků.
Kdo jiný by měl umírat radostněji
na přání svých bohů?

Temné vibrace pocitů odcházející noci
ďáblovy kurtizány
střídá emotivní záplava štěstí
očekávaného zrození.
Dokonalá hra souzvuků
ticha a poletujících krystalů
si svou atmosférou
podmaňuje každou myšlenku
vytesanou v bílém mramoru
zádušních chrámů
Osiridových.

Vjemy pro náš zrak i fantazii
ukazuje pomalá proměna podzimní krajiny
na zimní království.
Stejně jako pravidelné vzdouvání a klesání Nilu
řeky bohů
přináší dostatek vláhy a živin.

Po mírně zvlněné hladině
už z Núbie
křižuje malá lodice
jejíž trojúhelníkovou plachtu napíná příznivý vítr.
Bronzový šlechtic královského rodu
stojící na zádi
popohání kormidelníka
a několik zpocených veslařů ke spěchu.
„Rychleji, rychleji
bratři s nimiž sdílím vodu i chléb
rychleji hrdinové moji udatní
opřete se do vesel svižněji.
Rychleji, rychleji, bratři
vezeme převzácné dary
koření, vonná kadidla.
Rychleji!
Plujeme se poklonit
králi králů.

Do Judey cesta daleká."