Pavučina

Propásl jsem tvůj příděl.
Potravinové lístky se starým datem.
Vykřičník oprýskané Lennonovy zdi.
Pohozená rukavice na mokrém sněhu.
Stírám slzy a ohryzávám ret,
držím šálek s kalným proužkem od zeleného čaje
Svítá.
To pavouk vyznává osmi páry očí lásku perlám ranní rosy
přilepenými na bludišti lepkavé pavučiny.
Den pluhem slunce otevírá bránu vědomí,
čas si samolibě kráčí na své cestě ke věčnosti.
Ten příděl je už vybraný.
Nevrátí se.
Svítá.
Navždy ztracená naděje hladí obzor,
ruku v ruce s časem.
A přesto dál slunce vychází.
Přichází ráno, a bude zase hřát...