Hora mortis nostrae

Než se počnou ty tóny posledního okamžiku
který mě čeká na tomto světě
a v tvé blízkosti
nebudu tušit
a nic se mě nebude snažit zastavit

Avšak až přijde setmění
a světlo se odebéře do dálek a skrýší
ze kterých bude tajně sledovat
plížící se tmu
zachvěje se kdesi
uvnitř mého mozku hlas
a ten
kdo ví, co bude říkat

Nebude to věčnost a nebude to Bůh
nebude to nic, co našlo mezi lidmi kdy své jméno

Možná, že to bude ona krajina
která si mne zavolá zpět
tak, jak už volá dlouho, ale jen tiše

zatímco této chvíle to bude
zvolání tak úpěnlivé
že by obměkčilo i duše dávno
zvětralé a okoralé
necítící, mroucí

a já půjdu zase tam
odkud jsem odešla
ale už to bude někdo jiný
kdosi o mne a mnoho
o tebe
bohatší