Vločka

Za oknem vločku viděl jsi padat,
než dotkl ses jí, vodou se stala.

Byla bílá, beze špíny,
jako lidská duše bez poskvrny.

I přesto, že čistou kdys byla,
vodou se přes to stejně stala.

Jak lidská duše, beze špíny,
vločka jest lehká, jak to peří,

Jímž kdysi jsi býval i ty,
než poznal jsi špínu, lidského bytí

Dnes nikdo z nás není vločkou,
lehkou jak pírko, svěží jak vánek,

Dnes každý jsme pouhým střípkem,
toho, co kdys bylo,

Již známe špínu světa, a všechny taje,
před kterými nás vločka kdysi chráně