Bezejmenná

Za oknem kape
samota listopadu.
Neplač.
Přijdu,
závoj přes ramena
a v očích temno.
Přijdu,
jak chodívám už
léta.
Neplač.
Až nastane ta chvíle,
teprve začneš lkát.

Já bezejmenná,
já v nocích Tvých bezesných
zas budu Tě ulicemi
štvát.

Uteč.
Uteč do polí,
bahnitá a tichá
pohltí Tvůj hlas i strach.

Ukrýváš se?
Najdu Tebe
v očích černé zimní nebe
v dlaních hory vzpomínek
a v zlobě mé slunce žár.
Jsem vše, co sis kdy přál.

A umím se pomstít...