Mému městu

Nostalgii cítím a teskním čím dál hloub
jak opouštím ta světla, cestu, most a sloup,

láska jež se střetla s budoucností měst
a touha, která ukázala jen zaťatou pěst.

Snad jsem si jen pohrávala, lapila mě obratem,
půvaby a trhlinami, očima či pařátem,

rázem trhnu záclonami, přesunu se kousek dál,
ty byses tak nezachoval, dávno už ses toho vzdal.

Možná, že ti učaroval život v spárech prostoru,
někteří však hledali a nenašli v něm oporu.

A tak bloudím ulicemi, těším se do příštích dní,
brány až se otevřou mi, čekání je opevní.