1942

1942

Umíráček zvoní krutému srdci bezcitného pána,
když s chladnokrevnou přesností vyjíždí do májového rána,
vstříc branám jím rozpoutaného pekla,
jeho temná duše pozornému ďáblu neutekla.

Nelítostný pán nad životem a smrtí,
dohnán je jí sám rychlostí téměř chrtí.
Pohledy upřenými setkají se kat a mstitel,
poprvé a naposled strach v očích není jeho přítel.
Smrtihlav na klopě výhrůžně v paprscích se blyští,
za pár chvil z něj barva rudá neúprosně prýští.


Z lovců náhle štvaná zvěř se stává,
hon začíná a lidská slabost karty rozdává.
Velcí hráči vědí,kdy jejich hra končí,
lva ve znaku ctí a s ním v srdci se loučí,

pár osamělých výstřelů k sobě obrácenou zbraní,
v přítmí chrámu božího nejvyšší platí se daní,
ukončená cesta odvahy s příchutí trpké zrady,
Jidáš tiše v dlaních ukrývá záchvěvy roztřesené brady,

krví zašpiněné peníze černé svědomí nepřebijí,
zbabělost zahrabala drahé roky - štěstí ji přesto míjí.
Hroby dál se naplňují novou várkou nevinných obětí,
však i každý tyran jednou skončí ve smrtelném objetí…



Frederic Lawrence