Labutí....

Kazíš mě příteli,
díky tobě vím co je to bolest...
Unaveně, opilá,
upadám do spánku beze snů...

A tam někde v dáli,
hrají tu pomalou písničku...
O nás dvou,
říká se jí píseň labutí...

A já,
nemůžu se zbavit....
Pocitu osamění,
když hladím krvavě rudé růže...

A bolest je blízko,
ach, ano už ji cítím...
A na dosah ruky,
je znamení o mě....

Bojím se přiznat,
jak moc mi vadí...
Tu být bez tebe,
a snažit se o něco...

Kam jen směřují naše kroky?
Víte to někdo?
A kam se vydají naše srdce,
když je někdo zradí?

Přes slzy nevidím,
a přes rady neslyším..
Sama na kopci,
se starostmi v dlani..

Počkám na nový zítřek,
a snad na lepší budoucnost...
A přesto láska,
nedá mi spát a hladí mě po srdci...

Hebkou rukou,
a nutí mě vzpomínat..