Pocity z nitra

Beznaděj v oblacích, když na zemi je hlad
A v korunách stromů se probouzejí sny.

Tak jako v básních kde happyend je bláznovství
A po horách se potuluje chlad.

Tam kde se bojí i odvaha jít sama,
Kde temnota je všude dokola,

Tam se ocitám,
Neslyším i nevnímám,

Tam nechci žít, ale teď tu přežívám!
Sevřený v hrsti

A dusím se myšlenkami, že mohlo být i hůř
Prodírám se skrz komnaty svého já.

A šrámy v srdci se nezahojí vodou svěcenou,
Ale vírou v lepší zítřky,

na to teď nemám odvahu,
Mám strach..!