Svíce

Na prázdném stole malí plamen na stranu se kolébá,
Vrhá stíny kolem sebe a protančí snad celou noc,
Ta svíce je tak kouzelná, tak malá přesto má svou moc,
Plná žáru a jiskry k tomu i když se nikdo nedívá.

Je to plamen života v odrazu se vidím v něm,
Stékající vosk je jako slzy co se rodí v očích,
Její knot je jako moje srdce, kolem něj se všechno točí,
Až zhasne bude to můj soudný den.

Ode mne si připalují další duše své svíce
A já mám z toho krásný pocit blaha,
Čím jejich plamen hřeje míň, tím můj o to více,
Život je někdy jako housenková dráha.

Najednou jak bludičky se ve tmě mihotají životy,
Plameny navzájem si olizují vršky a proplétají se,
Postupně však ubývají na síle až zhasnou, ani nedivím se,
Až nakonec zůstanou jen dvě – já a ty.

Čekání na tmu, nekonečný strach,
Kdo dřív? To je ve hvězdách.
Plamen co dřív tak tančil, krčí se teď v útrobách,
Na prázdném stole malí plamen promění se v dým a prach…