Anotace: někdy je slast jenom pouhá neexistence strasti, jak říká náš pan učitel občankář. dneska už tomu rozumím, když vidím, jak jsi najednou šťastná.
a tak to má být
labuti
už nebudou ti trhat peří
šílení košíkáři
jak dlouho zdobili svá dílka
dekadencí tvého peří?
jak dávno staří funebráci
začali z tvého závoje skládat věnce
prohnilým vyschlým mrtvolám
snů?
můj bílý ptáčku
jsi volná
už se na tebe nevztáhne vrásčitá ruka
umazaná mourem
kolomazí
a kalafunou
nemusíš dál den za dnem šílet bolestí
podzim je pryč
zmizelo bláto
sklizeň skončila Zas je tu
zima
bílá a načechraná
duchna tvého peří Teď už tě nikdo neodkreje
nesvlečou ti šaty
opilí loupežníci
můj bílý ptáčku
zazpívej
líbí ST
01.02.2010 08:50:00 | xoxoxo
Sympatický volný verš. Volný jako pták, o kterém je vyprávěno. Nevím, jak se jinak vyjádřit, než ST.
31.01.2010 22:26:00 | Jeníček.