Čára

Jěště jsem neokusila,
jak chutná delikátní čára,
kterou lze škrtnout slova.
Jak voní kaňka rozpustilá,
ze které teplo zkázy sálá.
Jak mámí možnost začít znova.

Kdyby jen šlo utajit v skrytu
zlou krev, jak inkoust barvenou.
Krev krve mučedníků.
V sítinách řas pátrati po úkrytu,
v nich najít jiskru ztracenou.
V nich prožít úděl nešťastníků.

Chci s někým sdílet páry elektronů,
oddat se plně někomu.
Věčnost mu proklečet u nohou.
Až svoji podstatu vtělím do ozónu
a potom splynu v jádro atomu
zlata, s nímž černé noci platit nemohou.

Kamenem mudrců má vnivečnost se stala
pro ty, v nichž naděje svou stopu zanechala.

Tak si mě nejspíš k sobě zavolá
vyhaslá duše mého mentora.